Ondřej Klaban

Proč se chováme negramotně

11. 07. 2012 11:14:29
Blíží se čas Vánoc a obchodníci se pozvolna psychicky připravují na nekonečné davy zákazníků v jejich obchodech. Mnou si ruce očekávajíce tržby nebeské výše a mají jistě proč. My řadoví občané sháníme dárky většinou na poslední chvíli a nezřídka kdy jsme za ně schopni zaplatit i cenu, která by nás v jakoukoli jinou roční dobu obyčejně vystřelila z bot. Ale co, řekneme si, jsou Vánoce a jednou za rok si tohle přeci dopřát můžeme...

Takhle jsem začínal psát článek před půl rokem a vytáhl ho na světlo světa opět až dnes. Dalo by se na úvod plynně navázat tím, že si místo slova „Vánoce“ dosadíte slovo „Dovolená“ nebo „Léto“ a budeme na tom velmi podobně.

Vyznat se ve světě peněz, nabídek bank a celou řadou jiných finančních institucí je čím dále tím složitější. A již zde vidím první problém. O finanční gramotnosti se dnes píše spousta článků, vydává se nepřeberné množství knih a v neposlední řadě organizuje i desítky přednášek. Kdo informace hledá, zcela jistě nemá problém je najít. Vyvstává pak logicky otázka, proč se stále setkáváme s lidmi, kteří nevědí, co je to RPSN, půjčují si u všech možných institucí za nehorázné úroky, aby pak přišli na to, že díky splátkám za nové auto dnes nemají pomalu ani na elektřinu? Odpověď je podle mě ukrytá ve slově pohodlnost. Nikdy jsem nedokázal pochopit, proč se někdo dívá na tel. seriály typu Esmeralda a jak může vydržet ten nudný denní kolotoč v Ulici a přitom mi, kdykoli se vidíme, opakuje, jak by na sobě chtěl pracovat, jak by chtěl studovat a jak by se chtěl naučit nějaký cizí jazyk. Nejhorší pak byly dotazy, proč ho tu angličtinu nebo němčinu nenaučím já, když ji prý tak dobře umím. S odpovědí „Neseď tedy u piva a začni něco dělat“ se nespokojil. Prý mu to nejde, nemá na to vlohy a strašně mu to trvá. Sám jsem věděl, že tímto jakákoli další konverzace ztratila smysl a ze mě se stává vrba, která musí politovat a dále pokračovat v konverzaci jen ze slušnosti.

Kolik z nás si dává novoroční předsevzetí a kolik z nás ho plní? Kolik z nás dodrží něco, co jsme si sami slíbili? Kolik z nás má tu sílu přestat s kouřením navždy a ne jen na měsíc anebo rok? Vidíte a v tom se odlišuje úspěšný člověk od neúspěšného. Úspěšný těžko pláče nad drahým benzínem u piva, když přitom i na to pivo dojel 200 metrů autem, a pak po delší promluvě do duše hrdinně slíbí, že už se to opakovat nebude, a že od zítřka začíná žít nový život. On nevstane a neodejde z hospody, on slíbí, že zítra začne.

Pohodlnost ... Za žádnou cenu se nechtít vzdát toho, co mám zažité. Chtít se zlepšovat, ale až od zítřka nebo nejlépe od nového roku. Chtít na sobě pracovat jen u piva v hospodě. To je ten důvod. Nemáme chuť se pídit po informacích, nemáme krásné opravené domy jako Rakušané v Alpách, protože místo toho, abychom koupili pytel cementu, raději propijeme trojnásobek za večer v hospodě. Nemáme potřebnou gramotnost, protože se nám nechce pídit se po informacích. Svoje špatné vlastnosti svádíme na znamení, ve kterém jsme se narodili, a neúspěch v práci nám jen potvrzuje, že horoskop, který jsme si ráno přečetli, opravdu vychází. Nemáme toho hodně a to hlavně proto, že jsme ještě nepochopili, že není a nikdy nebude někdo, kdo to za nás udělá.

Autor: Ondřej Klaban | karma: 15.39 | přečteno: 857 ×
Poslední články autora